Krutí Norové, jelen a oslíci

V médiích se to hemží ukradenými dětmi, Nory a falešnými logopedkami. Je mnoho pohádek o tom, že cizím se neotevírá: Budulínek, Neposlušná kůzlátka nebo nezapomenutelná "Pojď si proň, ty Polednice, pojď, vem si ho, tuláka. Stojí, stojí u lednice, nepracuje, huláká!" Donedávna si člověk mohl myslet, že tyto horory jsou určeny dětem. Ve skutečnosti jde o výchovnou látku pro zlobivé rodiče, jak dokazují mediální zprávy.

Včerejší odebrání nezletilého Smolíčka překvapilo sousedy. „Jelena známe všichni jako velice slušné zvíře. Někde v médiích psali, že pase, což je nesmysl,“ potvrdil jezevec. Lesní úřad vyslal dvě pracovnice na základě oznámení, že jelen Smolíčka týrá. Obě sociální pracovnice potvrdily, že“ Smolíček vyrůstá v nevyhovujících podmínkách. Světnička je špatně osvětlená, o hygieně se vůbec nedá mluvit. Dítě je odkázáno na lesní plody a laní mléko, které je silně alergenní.“

Na stránkách novin si na naše děti brousí zuby sociálka, krutí Norové je kradou z hnízd jako nenasytné chaluhy a tak si říkám: měl by ses taky začít dívat přes rameno. Možná se za námi plíží někdo ze sociálky, Ondřeji. Někdo poslouchá, co si povídáme. Nemáš uklizeno v pokoji. Občas chodíš do školy s trikem naruby. Viděl jsi pár vážně nevhodných filmů, slyšel pár chlupatých fórů, a co děláš večer pod peřinou, se tě radši nebudu ptát. Co děláme my dva s mámou, celkem tušíš, ne?

Podle zjištění není Smolíček přihlášen u pediatra, nenavštěvuje mateřskou školu, „při kontaktu s dospělými se chová vyhýbavě, vůbec nespolupracoval,“ prohlásily sociální pracovnice. Podezření na jelena padlo, když vyšlo najevo, že úplně nahého Smolíčka nosí na zádech do lesa. „Ve skutečnosti jsou tu mnohem závažnější skutečnosti,“ komentovala jelenovy podivné hry klinická sova, která odmítla případ komentovat.

 Studená úřední mašinérie versus milující rodiče a ukradené děti, to nemůže v médiích skončit jinak než totálním debaklem úředníků. Nabízím čtyři rozdílné případy, čtyři situace. Co je spojuje?

Norský Barnevernet versus Eva Michaláková. Děti odebrány na základě obvinění ze sexuálního zneužívání, podnět dali zaměstnanci mateřské školky (2011). Norská policie obvinění odložila jako neprokázaná. Zajímavý pohled na fungování norského systému podává Andrej Ruščák v lidovkách.cz. „Před sedmi lety žilo Norsko kauzou chlapce jménem Christopher, byl neuvěřitelným způsoben utýrán, hluboce podvyživený, umřel na katastrofální zanedbání. Reakce médií a veřejnosti vůči Barnevernu byla extrémní, ale zasloužená.“ Tak se zrodil Barnevernet, mizerně placená z krajských rozpočtů, nicméně mocná a nezávislá organizace, jejímž úkolem je „aby se to neopakovalo“. Takže radši dvakrát řež, když můžeš. Profesionalitu pracovníků Barnevernu líčí Ruščák takto: „Pracovníci Barnevernu nebývají úplně empatičtí a ani nejchytřejší. Mají poměrně hodně přímočaré myšlení a velmi často o dětech rodičů rozhodují čerstvé absolventky bakalářského oboru nadopované ze školy tím, že biologické vztahy nic neznamenají a s pocitem, že mohou všechno. Že tím budou konat dobro. To je vražedná kombinace.“ Podle Ruščáka má sice Barnevernet ze zákona povinnost upřednostňovat podporu biologické rodině, mediační činnost, terapii atd., to je ovšem kvalifikovaná práce specialisty, která stojí organizaci hodně peněz. Naproti tomu svěření dítěte pěstounům je pro Barnevernet úsporné, neboť pěstouny platí stát. Roztomilé mi připadá prohlášení Zdeňka Kapitána, že by paní Michaláková „měla prokázat způsobilost“. Představuji si, jak prokazuji způsobilost být dobrým rodičem, jak Kapitán prokazuje, že je věrným manželem nebo ministryně Marksová prokazuje své duševní zdraví. Prokažte způsobilost prokázat nezpůsobilost.

Půlnoční Bouře. Dítě odebráno svým alternativně smýšlejícím rodičům v osmi měsících (2002). Rodiče do té doby neřešili úřady a sousedům připadali divní. Po upozornění z obce matka Blanka Fuxová rychle dohání, snaží se na matrice zapsat děvčátko jako „Půlnoční Bouři“, což neprojde. Shání praktického lékaře, odmítá však povinné očkování. Bez výstrahy a projednání se dostaví mordparta (4 sociální pracovnice, 3 justiční drábi, 2 sušičtí policisté, soudní vykonavatelka a primář Král) a miminko přes protesty lékaře („je to kojený kojenec, dámy!“) přesunou do kojeneckého ústavu. Po šesti týdnech se Půlnoční Bouře vrací domů jako Eliška Gaia. Případ končí na stole ombudsmana.

Klatovský oslík a prasátko. Otci je zakázán kontakt s dcerami po upozornění pedagožky-logopedky (2015). Ta došla k přesvědčení, že je pětiletá dívka zneužívána, na základě rozhovoru nad obrázkem „začarované rodiny“. Konzultovala s psychology a ti kontaktovali úřady. Z novinových zpráv není jasné, kdy a jak došlo k vyšetření dívky klinickou psycholožkou (obyčejně je v pedagogické praxi dost náročné přimět rodiče ke spolupráci s psychologem, pokud sami nechtějí - a to nechtějí, pokud se cítí nejistí nebo vinní; bez souhlasu to ovšem nejde, že?). Svižný postup úřadů skončil stejně svižnou sebevraždou otce dívek a smrští nenávisti na hlavu Dominiky Bezděkové, nenávisti bystré a laskavé jak kantiléna Stalinových dětí.

Iveta Šustrová. Děti odebrány po udání osvojené dcery (2003). Paní Šustrová se ujala dvou kluků a holčičky, které týral a zanedbával bratr jejího partnera. Obětovala dům a auto, aby se o děti postarala. S pomocí Fondu ohrožených dětí dosáhla adopce, na oplátku přijala pod střechu ještě Kláru odrůstající ústavní péči. Klára nosila domů marihuanu a kradla. Potom svou „maminku“ obvinila na policii z týrání a ohrožování pistolí. Policie briskně zasáhla. Paní Šustrová skončila na 6 týdnů ve vazbě a děti na rok v ústavu. Známky týrání policisté snadno odhalili, biologický otec jim např. pálil ruce na kamnech. Jak tady probíhalo ověřování a jestli si vyšetřovatelé opatřili alespoň elementární informace o rodinných vztazích, těžko říct. Zavolali třeba na FOD?

Co tedy uvedené případy spojuje?

Nezvykle rychlé jednání úřadů. Je to běžný průměr, nebo se jedná o naprosté výjimky? Jistě každý zažil nehybnost úřadů a policie: „Ano, věc jsme prošetřili, ale dokud nedojde k prokazatelnému…“ Pravidlo „kde není krev, tam není případ“ ožívá, kdykoliv potřebujeme, aby se duševně nemocnému dostalo odborné pomoci dřív, než ublíží sobě či druhým; když jsme svědky hádek a agrese za sousedovic dveřmi. Nedávno jeden kamarád učitel zjistil, že kluk z jeho třídy je samá modřina, má podlitiny i ve slabinách a na břiše. V důvěrném rozhovoru se chlapec přiznal, že ho otčím bije a kope a obviňuje z lhaní. Nafocené rány a chlapec putovali na policii, policie vyslechla, zapsala, na tři týdny zakázala otčímovi kontakt a po výpovědích matky věc odložila. Chlapec se vrátil do laskavé péče otčíma. Pokud úřady nekonají, cítíme bezmoc. Pokud úřady konají a seknou se, cítíme vztek. „Kdybychom to nechali být a ono se potom ukázalo, že ta obvinění byla důvodná, všichni by se na nás sesypali,“ řekla pracovnice klatovské sociálky a má recht. Potřebujeme se rozhodnout, zda si přejeme reakci rychlou nebo důkladně zváženou. Obojí mít nelze, prověřování trvá. Nabízí se otázka menšího zla. Jaké potenciální utrpení musejí snášet děti v podezřelé domácnosti? Hrozí jim smrt či nezvratné tělesné a duševní postižení? Jak dlouho týrání trvá? Co se stane, bude-li policie týden intenzivně vyšetřovat a ověřovat fakta?

„Dítě jsme prozatím umístili do speciálního zařízení, kde se podrobí odborné prohlídce,“ uvedl Lesní úřad. Sociální odbor čelí kritice, že k odebrání došlo v nepřítomnosti otce a obě pracovnice odboru se vydávaly za pohádkové bytosti a předstíraly, že je jim zima. „To je nepřípustná manipulace, která může dítě traumatizovat,“ tvrdí nezávislý právník. „Jelen se podle informací, které máme k dispozici, jeví jako agresivní disociální osobnost, zvolený postup byl v zájmu dítěte,“ hájí se pracovnice. „Dnešní mládež otevře raději jezinkám, než nám.“

Komu patří děti? Je vlastníkem rodič nebo stát? Mohu si na své dítě pověsit pyšně cedulku „soukromý majetek“? Šťastní otcové starořímských rodin mohli. Mohli svůj majetek zničit nebo prodat do otroctví. Ta otázka má význam v řadě ohledů: mám právo odmítnout povinné očkování svého dítěte, jestliže věřím důkazům o jeho rizicích? Ještě si pamatuju bezmoc rodiče v porodnici: nastaly komplikace, tatínku. Na vašem škvrněti se konají jakési procedury, štípou ho do patičky, dopují železem, vy se díváte a nezmůžete nic. Idealisticky: dítě patří samo sobě. Málo se zde uvažuje, nakolik dětem patří rodiče. Jistě, že odebrání většinou zraňuje rodiče, zraňuje však především děti. Dokonce i týrané děti mívají silný vztah ke svým tyranským rodičům, pořád jsou to rodiče, after all. Vzpomínám na texty Zdeňka Riegera o ostrově rodiny, na nějž hosté mají vstupovat s úctou, ať už je ten ostrov jakýkoliv. Nejde o to, čí jsou děti, nýbrž kolik se dá zachránit na tomto rodinném ostrově. A je-li nezbytné některého obyvatele evakuovat, jak to provést způsobem co nejméně bolestivým pro všechny domorodce.

Co nevidíme? Případy, kdy odebrání bylo oprávněné a děti to zachránilo ze skutečného pekla. Avšak, stejně v Čechách jako v Norsku: dalo se některé z rodin vhodnou terapií a podporou pomoci, aby situaci zvládla bez odebrání?

Síla pomluvy. Jestliže policie říká „každý podnět musíme prověřit“, jestliže OSPOD dokáže na základě podezření podloženého výpovědí (např. Klárky z případu Ivety Šustrové) získat soudní rozhodnutí, sluší se připomenout starořeckou právní tradici: jestliže žalobce neprokázal vinu žalovaného, musel zaplatit pokutu nebo obdržel stejný trest, jaký pro žalovaného žádal. Velmi drsné opatření. Jen ten, kdo je o vaší vině hluboce přesvědčen, si troufne vás obvinit. Obvinění založená na pomluvách a domněnkách jsou v takovém systému riskantní. V kultuře, kde si odvaha jen těžce razí cestu lhostejností, kde si nejprve kryjeme záda, by ovšem tahle řecká finta zavřela ústa i tomu nevalnému počtu lidí, kteří si dnes troufnou upozornit, když se za dveřmi děje malér.

Slábnoucí rodina - co ji nahradí? Statistiky ukazují, jak se tradiční rodina pomalu vytrácí a nahrazuje ji model multifunkční matky s jedním či dvěma dětmi, vedle níž se střídají víceméně stálí partneři. Singles, těhotné svobodné, rozvedení s potomky i bez potomků, mezi tím vyrůstají děti v nejrůznějších neustále se obměňujících rodinných konstelacích. Mimochodem tento model se v plné šíři rozvinul nejprve ve Skandinávii. Lze očekávat, že rodina (jako sociální fenomén) s takto nejasnou strukturou a takto volnými hranicemi se bude mnohem snáze stávat kořistí státních i privátních intervencí. Ostatně dá se také očekávat, že otčímové, noví partneři a přítelové matek budou jako skupina přece jen méně spolehliví, než biologičtí otcové-manželé. Ono pokušení sáhnout si na vlastní dospívající dceru má přece jen odlišnou biologickou a sociální hodnotu než sáhnout si na dospívající dívku v domácnosti mé přítelkyně. Počítám, že sociálky budou pěkně přetížené, a když se kácí les, přátelé…

Během dosavadního vyšetřování případu se překvapivě zjistilo, že jelen není Smolíčkův biologický otec. Jelen si chlapce patrně osvojil za nevyjasněných okolností. Útvar pro odhalování organizovaného zločinu prošetřuje jelenovy vazby na nedávný skandál související s odhalením sítě mezinárodního obchodu s dětmi. „Smolíčka se nevzdám!“ vzkazuje milující pěstoun.

Poučení pro děti: nepouštějte své rodiče na pastvu!
Poučení pro rodiče: pěstujte stabilní spořádanou rodinu. Seberete jezinkám vítr z plachet!

Zdroje: 

 http://plzen.idnes.cz/odebrani-deti-v-nyrsku-sebevrazda-drc-/plzen-zpravy.aspx?c=A150128_221412_domaci_wlk

http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%AFlno%C4%8Dn%C3%AD_bou%C5%99e

http://zpravy.idnes.cz/pro-krive-obvineni-na-rok-prisla-o-deti-dyi-/domaci.aspx?c=A041210_222527_domaci_pol

http://www.lidovky.cz/barnevern-odebira-deti-preventivne-aby-nebyl-prusvih-lici-cech-norsky-urad-1uh-/zpravy-domov.aspx?c=A150124_185215_ln_domov_hm

http://candigliota.blog.respekt.ihned.cz/c1-63312960-jak-pritvrdit-s-povinnym-ockovanim-likvidacnimi-pokutami-navrhuje-ministerstvo

http://plzen.idnes.cz/klatovy-nyrsko-odebrani-deti-sebevrazda-otec-sexualni-zneuzivani-10v-/plzen-zpravy.aspx?c=A150130_160854_plzen-zpravy_pp